Domaci elektrarny a elektrocentraly.
-
wild.peter
- Příspěvky: 98
- Registrován: 25.03.2014 9:55
- Pohlaví: muž
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
zoberiem to trochu prakticky... aj s vybitou baterkou sa dá naštartovať auto (roztlačením)... preto mi je tiež to "budenie" nejaké divné...
- Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8840
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Kdysi mě staří praktici učili, že vybudit lze i zbytkovým magnetismem v rotoru 
-
wild.peter
- Příspěvky: 98
- Registrován: 25.03.2014 9:55
- Pohlaví: muž
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
takže roztočit by sa to dalo. Ale predpokladám, že zaň treba ešte niečo pripojiť, aby to dávalo +/- 12 V jednosmerných...
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
něco se řešilo tady http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=45&t=2947
je tam popsané jak předělat alternátor na buzení permanentními magnety.
budící proud alternátoru je poměrně vysoký, takže pro malý zdroj energie je jeho použití nevhodné.
auto s vybitou baterkou roztlačit jde, protože i vybitá baterka nějaký proud do budícího vinutí dostane, ovšem už nemá sílu na roztočení motoru.
je tam popsané jak předělat alternátor na buzení permanentními magnety.
budící proud alternátoru je poměrně vysoký, takže pro malý zdroj energie je jeho použití nevhodné.
auto s vybitou baterkou roztlačit jde, protože i vybitá baterka nějaký proud do budícího vinutí dostane, ovšem už nemá sílu na roztočení motoru.
- mercedes777
- Příspěvky: 73
- Registrován: 01.01.2014 22:32
- Pohlaví: i černoch by záviděl
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
maci píše:Nepleteš si to s dynamem? U alternátoru je rotor složen magnetických plechů. Co by se tam mělo budit?
http://kotamuda.humlak.cz/navody_manual ... ternat.htm
To si pletes Ty z "dynamem" z kola, ikdyz to je vlastne alternator, dava stridavy proud, protoze nema komutator, ale ma pevne magnety.
Na tvem obrazku je zapojeni ze skodovky 105/120. Zapadni auta pouzivaly jine zapojeni.
Buzeni je prave svorka DF, z teto svorky je veden proud prez jeden kartacek do vinuti rotoru alternatoru, druhy kartacek je spojen s kostrou, tedy minusem. Na svorku D+ je privedeno napeti z pomocneho usmernovace.(ty 3diody vlevo) svorka D- je minusovy pol. Vygenerovane napeti se odebira prez sestismerny usmernovac(v pravo). Napeti je kontrolovano regulatorem a je snizovan a zvysovan budici proud podle vysky napeti a tim taky podle zatizeni alternatoru. Jinak by se nedalo pri vysokych otackach motoru auta regulovat nabijeni akumulatoru a bez zatizeni, napeti palubni site. Regulator byl nastaven z tovarny +- na 14V, aby spolehlive nabijel akumulator 12V.
Rozdil u dynama je, ze proud se odebira z rotoru prez kumutator (laicky receno "mechanicky usmernovac") s kartacky a budi se do civek statoru.
V tom se nepletu, jsem vyuceny elektrikar a delal jsem taky par let autoelektrikare.
- bivoj
- VIP
- Příspěvky: 4431
- Registrován: 03.09.2012 19:54
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Tertium corpus de Solari system
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Roztlačení auta s "vybitýmu" akumulátorem nemá nic společného s dobíjením. Pokud se budeme bavit o alternátoru (a nikoliv dynamu), tak ten k tomu, aby začal fungovat, potřebuje celkem vysoké otáčky (typicky kolem 900 - 1200 ot/min) což se roztlačením nedá trvale dosáhnout (jedině snad při puštění z kopce nebo roztahováním na laně).Vito píše:...auto s vybitou baterkou roztlačit jde, protože i vybitá baterka nějaký proud do budícího vinutí dostane, ovšem už nemá sílu na roztočení motoru...
Starší karburátorová auta (tedy bez vstřikování a řídících jednotek) jdou poměrně dobře roztlačit především pro to, že i když akumulátor nemá sílu na otočením startérem, tak pro samotné zapalování (zapalovací cívku) stačí velmi málo (a to jak voltů, tak ampér) a tak i s velmi slabým akumulátorem to stačí na to, aby zapalování fungovalo. A pokud má auto v pořádku a dobře seřízený karburátor, tak nastartuje i s minimem elektrické energie pro zapalování. (Pamatuji svého času na nouzové přemisťování Š100 bez akumulátoru, kde se zapojily dvě ploché baterie rovnou na cívku a auto po roztlačení bez problémů jelo). Nicméně auto, kde by byl akumulátor skutečně úplně mrtvý, by roztlačit nešlo vůbec. (Pokud by to nebyl skutečný veterán s dynamem či magnetem, ale to je už na delší povídání).
U moderních vozů, kde je potřeba poměrně dost elektrické energie pro řídící jednotku/y, vstřikování ap. je možnost roztlačení/roztažení se slabým akumulátorem daleko horší, neboť vstřikování (zejména vícebodové, které je dnes naprostý standard) potřebuje ke svému provozu relativně velký proud, nehledě na spotřebu těch zmiňovaných ŘJ.
Naposledy upravil(a) bivoj dne 09.06.2014 19:00, celkem upraveno 1 x.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Shrnuto alternátor z auta NE.
Hele a co střídavý modelářský motor ?
V provedení pro lodě, například u Peckamodel:
1500 otáček,
rotor šetipólový, neodymové magnety (myslím, dnes je to standart),
"třífázové" vinutí (asi do trojuhelníka),
kuličková ložiska,
impregnován proti vodě,
integrováno vodní chlazení,
rozměry ø36 x 56 mm.
Jako motor má trvale 50 A což je při 12 V příkon 600W,
"velmi hladký chod i v nízkých otáčkách".
Pro mini-mikro vodní elektrárnu dle mého názoru velmi vhodné.
edit : cena cca 2000 kč podle prodejce
Hele a co střídavý modelářský motor ?
V provedení pro lodě, například u Peckamodel:
1500 otáček,
rotor šetipólový, neodymové magnety (myslím, dnes je to standart),
"třífázové" vinutí (asi do trojuhelníka),
kuličková ložiska,
impregnován proti vodě,
integrováno vodní chlazení,
rozměry ø36 x 56 mm.
Jako motor má trvale 50 A což je při 12 V příkon 600W,
"velmi hladký chod i v nízkých otáčkách".
Pro mini-mikro vodní elektrárnu dle mého názoru velmi vhodné.
edit : cena cca 2000 kč podle prodejce
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
díky za upřesnění bivoji
z hlediska samotného zapalování jsem nad tím moc nepřemýšlel 
jinak motor z RC lodě by nemusel být špatný, co se uvedených parametrů týče, hlavně ten výkon nevypadá vůbec marně. otázkou je co z toho poleze až se to zapojí jako generátor. letos stavím malou vodní elektrárnu pro napájení LED světel a dobíjení telefonů a drobností s krokovým motorem z tiskárny, kde očekávám výkon generátoru cca 3 - 4W. v červenci sepíšu poznatky.
jinak motor z RC lodě by nemusel být špatný, co se uvedených parametrů týče, hlavně ten výkon nevypadá vůbec marně. otázkou je co z toho poleze až se to zapojí jako generátor. letos stavím malou vodní elektrárnu pro napájení LED světel a dobíjení telefonů a drobností s krokovým motorem z tiskárny, kde očekávám výkon generátoru cca 3 - 4W. v červenci sepíšu poznatky.
- bivoj
- VIP
- Příspěvky: 4431
- Registrován: 03.09.2012 19:54
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Tertium corpus de Solari system
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Tady jsme opět u problému s regulací - vzhledem k tomu, že se jedná o točivý stroj s permanentními magnety, tak je výstupní napětí (a výkon, tj W) přímo úměrný otáčkám.Hohepa píše:...Hele a co střídavý modelářský motor ?...
Mrkněte např na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=e7nFga2BpGU, kde je střídavý motor připojen na Teslovu turbínu. Na připojených žárovkách (každá na jednu "fázi" statoru) je pěkně vidět ta závislost na otáčkách (je to až je konci videa, cca od 1:30).
Střídavé modelářské motory jsou taktéž dost specifické na konstrukci jejich uchycení (montáže) - z 99% se totiž jedná o motory s rotačním pláštěm - tj. stator je "vnitřek" motoru (s cívkami) a rotor je plášť motoru (s magnety). Proto tyto motory můžou být uchyceny pouze za svoji zadní část statoru a plášť motoru volně rotuje.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
ale turbíny se přece konstruují na konstantní otáčky, ne? stačí vychytat správné otáčky a není co řešit. problém je spíš v regulaci zátěže generátoru, než v otáčkách. ta se musí vhodně přizpůsobit, aby generátor zatížila akorát a potom ji udržovat konstantní, což například dobíjení baterií nesplňuje.
já to třeba řeším tak, že za generátorem mám stabilizovaný měnič s rozsahem vstupního napětí do 40V. mám vyzkoušené že motor z tiskárny naprázdno těch 40V udělá při 2000 otáčkách a tudíž konstantní zátěž neřeším. když se baterie nabijí a klesne proud, tak vzroste napětí generátoru, ale to mi nijak nevadí. tohle řešení je do určité míry tolerantní i ke kolísání otáček vlivem změny průtoku. pomocí pwm regulátoru nastavuji ideální odběr energie z generátoru pro dosažení max. výkonu.
já to třeba řeším tak, že za generátorem mám stabilizovaný měnič s rozsahem vstupního napětí do 40V. mám vyzkoušené že motor z tiskárny naprázdno těch 40V udělá při 2000 otáčkách a tudíž konstantní zátěž neřeším. když se baterie nabijí a klesne proud, tak vzroste napětí generátoru, ale to mi nijak nevadí. tohle řešení je do určité míry tolerantní i ke kolísání otáček vlivem změny průtoku. pomocí pwm regulátoru nastavuji ideální odběr energie z generátoru pro dosažení max. výkonu.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Taky si myslím, že jednoduchý spínaný regulátor by to vyřešil - jinak většina výrobců udává konstantu, kolik voltů na otáčku ten motor dává (respektive kolik otáček točí při daném napětí na prázdno).
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Alternátor použít lze, ale má to několik háčků.Hohepa píše:Shrnuto alternátor z auta NE.
1) Jen pro vyšší výkony, bez úprav nemá smysl pod 50W.
2) vysoké otáčky (minimálně 1500ot/min, )
3) Výstupní napětí nesmí za žádných okolností překročit 20V (alespoň u starších škodováckých). Proto musí být alternátor za provozu vždy připojen k bateri. Není-li k dispozici baterie, je nutno dobastlit obvod, který ono překročení napětí(při náhlém odpojení zátěže) nedovolí.
4) Je potřeba buzení jak je zmíněno výše. V případě použité baterie (a dostatečného příkonu mechanické energie) je buzení zajištěno. Bez baterie může k nabuzení posloužit jiný malý zdroj energie, třeba motorek z větráku škodovky použitý jako generátor (je potřeba jen při startu, takže nejsou nutné žádné zvláštní úpravy).
Mám nyní doma malo vojenskou 1kW centrálu. Na dynamu je 30V/30A. Reguluje se to páčkou měnící odpor vřazený do cesty buzení dynama. Takže regulace velice hrubá, ale není problém nastavit napětí v rozsahu 10 - 50V. Takže na dobíjení 1 - 3ks 12V akumulátoru by to mělo stačit. Chystám se k tomu dobastlit i regulátor, ten bude ovšem zapojen tak, že při jeho selhání bude dále fungovat páčková regulace. Tak uvidíme.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Vito napsal, cituji: "...ale turbíny se přece konstruují na konstantní otáčky, ne? Stačí vychytat správné otáčky a není co řešit." To je sice pravda, ale je velmi důležité tu větu pochopit! A 90% lidí ji bohužel nikdy nepochopilo.
Takže bod po bodu:
- Ano turbíny (jakékoliv - vodní, parní, spalovací) se konstruují na konstantní otáčky.
- Proč? Protože při jiných než těch, na které jsou konstruovány mají prachšpatnou účinnost.
- Ale samy od sebe ty turbíny konstantní otáčky nemají. Ba právě naopak. Každá turbína otáčkově "plave". A plave velmi citelně - zhruba jako všem dobře známá úhlová bruska (flexa) nebo ruční vrtačka. Naprázdno šílené otáčky, při trochu větším zatížení se naopak div že nezastaví.
A o tom to je. Buď musíte umět turbínu přesně a hlavně trvale generátorem zatížit tak, aby její průběžné otáčky (tj. otáčky naprázdno) poklesly na otáčky, pro které je konstruována, jinak nedá očekávaný výkon. To se za jistých okolností může podařit vychytat, ale jen když turbína pohání generátor, který má konstantní zátěž. V rozpadlíkově praxi stálá zátěž znamená že se generátorem (alternátorem či dynamem) např. nabíjí akumulátor a teprve z něj se napájí ostrovní síť). Pokud stálá zátěž není, musí být turbína vybavena automatickým otáčkovým regulátorem, který trvale sleduje její otáčky a neustále samočinně přidává nebo ubírá hnací médium (průtok vody u turbíny vodní, přívod páry u turbíny parní nebo přívod paliva u turbíny spalovací). Regulátor může být odstředivý (wattův rozstěžník), elektromechanický (dynamko + elektromagnet) nebo zcela prostý "větrný" (jako např. u motoru zahradní sekačky, kde je plastové křidélko ofukované chladícím ventilátorem. Při moc silném foukání, tj. příliš vysokých otáčkách, přivře křidélko páčkou klapkou v karburátoru a otáčky se umravní.) Pokud je ale zatížení turbíny nestálé, vždy u ní regulátor musí být, jinak se v tom lepším případě s turbínou pouze nedomluvíte, v tom horším se vám rychloběžnější turbína při odlehčení zátěže rozletí na kusy (což má ve zvyku s oblibou turbína parní či spalovací, vodní to většinou zvládne bez poškození). Totéž, beze změn, platí pro pístový spalovací motor u elektrocentrály.
Malý automatický otáčkový regulátor vodní turbíny (fungující na hydraulickém principu) vypadá např. takto: http://vodnimlyny.cz/data/uploaded/imag ... /16325.jpg
Poznámka:
Turbíny malých vodních elektráren pracující do sítě, pracují do konstantní zátěže. Obrovská celostátní síť se chová pro elektrárnu obdobně, jako ten výše zmíněný nabíjený akumulátor - stále odebírá proud, zatěžuje generátor a tím udržuje turbínu na správných otáčkách. Když síť při výpadku zanikne, turbína se splaší, vyběhne do otáček a havarijní systém ji odstaví. Provozovat ji za tohoto stavu neumí. Starší vodní elektrárny bývaly otáčkovými regulátory vybaveny a byly schopné samostatné dodávky do ostrovní sítě. Tato potenciální nezávislost však pro mnohé vykupující společnosti (tehdy jednu konkrétní) byla silně nežádoucí a tak pod praporem modernizace byly provozovatelé tlačeni k odstranění těchto regulátorů a k výměně buzených generátorů. Takže nyní máme na našem území valnou většinu zcela "impotentních" MVE, které v případě nějakého kolapsu nejsou schopné samostatné nezávislé výroby elektrické energie právě proto, že nedokáží automaticky otáčkově regulovat své turbíny. Ale o tom jsem v jiné stati už dozajista psal.
Takže bod po bodu:
- Ano turbíny (jakékoliv - vodní, parní, spalovací) se konstruují na konstantní otáčky.
- Proč? Protože při jiných než těch, na které jsou konstruovány mají prachšpatnou účinnost.
- Ale samy od sebe ty turbíny konstantní otáčky nemají. Ba právě naopak. Každá turbína otáčkově "plave". A plave velmi citelně - zhruba jako všem dobře známá úhlová bruska (flexa) nebo ruční vrtačka. Naprázdno šílené otáčky, při trochu větším zatížení se naopak div že nezastaví.
A o tom to je. Buď musíte umět turbínu přesně a hlavně trvale generátorem zatížit tak, aby její průběžné otáčky (tj. otáčky naprázdno) poklesly na otáčky, pro které je konstruována, jinak nedá očekávaný výkon. To se za jistých okolností může podařit vychytat, ale jen když turbína pohání generátor, který má konstantní zátěž. V rozpadlíkově praxi stálá zátěž znamená že se generátorem (alternátorem či dynamem) např. nabíjí akumulátor a teprve z něj se napájí ostrovní síť). Pokud stálá zátěž není, musí být turbína vybavena automatickým otáčkovým regulátorem, který trvale sleduje její otáčky a neustále samočinně přidává nebo ubírá hnací médium (průtok vody u turbíny vodní, přívod páry u turbíny parní nebo přívod paliva u turbíny spalovací). Regulátor může být odstředivý (wattův rozstěžník), elektromechanický (dynamko + elektromagnet) nebo zcela prostý "větrný" (jako např. u motoru zahradní sekačky, kde je plastové křidélko ofukované chladícím ventilátorem. Při moc silném foukání, tj. příliš vysokých otáčkách, přivře křidélko páčkou klapkou v karburátoru a otáčky se umravní.) Pokud je ale zatížení turbíny nestálé, vždy u ní regulátor musí být, jinak se v tom lepším případě s turbínou pouze nedomluvíte, v tom horším se vám rychloběžnější turbína při odlehčení zátěže rozletí na kusy (což má ve zvyku s oblibou turbína parní či spalovací, vodní to většinou zvládne bez poškození). Totéž, beze změn, platí pro pístový spalovací motor u elektrocentrály.
Malý automatický otáčkový regulátor vodní turbíny (fungující na hydraulickém principu) vypadá např. takto: http://vodnimlyny.cz/data/uploaded/imag ... /16325.jpg
Poznámka:
Turbíny malých vodních elektráren pracující do sítě, pracují do konstantní zátěže. Obrovská celostátní síť se chová pro elektrárnu obdobně, jako ten výše zmíněný nabíjený akumulátor - stále odebírá proud, zatěžuje generátor a tím udržuje turbínu na správných otáčkách. Když síť při výpadku zanikne, turbína se splaší, vyběhne do otáček a havarijní systém ji odstaví. Provozovat ji za tohoto stavu neumí. Starší vodní elektrárny bývaly otáčkovými regulátory vybaveny a byly schopné samostatné dodávky do ostrovní sítě. Tato potenciální nezávislost však pro mnohé vykupující společnosti (tehdy jednu konkrétní) byla silně nežádoucí a tak pod praporem modernizace byly provozovatelé tlačeni k odstranění těchto regulátorů a k výměně buzených generátorů. Takže nyní máme na našem území valnou většinu zcela "impotentních" MVE, které v případě nějakého kolapsu nejsou schopné samostatné nezávislé výroby elektrické energie právě proto, že nedokáží automaticky otáčkově regulovat své turbíny. Ale o tom jsem v jiné stati už dozajista psal.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
V různých tématech zde ve fóru a nejvíce asi zde, byl připomenutý parní stroj. Většinou s dovětkem, že se jedná o poměrně snadno realizovatelnou a snadno opravitelnou věc, která by v hluboké PA-době mohla částečně vyřešit energetický problém, tak jak ho na začátku průmyslové revoluce vyřešila našim předkům. Trošku jsem do tohoto tématu zkoušel proniknout a ledasco musel přehodnotit:
Většina lidí si pod pojmem "parní stroj" představuje jeho jednoduchý školní model - tedy parní stroj s plochým šoupátkem. Bohužel tento stroj je sice velmi jednoduchý, ale současně i velmi neefektivní. Je to neskutečný žrout páry i mazacího oleje. Používal se pouze tam, kde se jednalo o občasný provoz (sezónní zemědělské stroje, vrátky a navijáky a pod.). Pokud by byl používán pro trvalé stacionární pohony pracující 8 a více hodin denně po celý rok, už dnes bychom byli na planetě bez uhlí.
Pokud někdo s myšlenkou parního pohonu koketuje, musí začít od stroje, který využívá cylindrické šoupátko s pomocným kanálem http://reinhardduwer.tripod.com/sitebui ... 60h348.jpg nebo od strojů s dvojitými šoupátky či stroji ventilovými. Tyto stroje používají ve zvýšené míře expanzi a šetří párou, případně pracují s párou přehřátou a jsou úspornější na mazivo. Pokud tomuto nebude rozpadlík věnovat pozornost, překvapivě rychle ve svém okolí vytěží lesy...
To, co zde uvádím, nepíši jen tak. Tady nedaleko bývala za první republiky pila, která zkrachovala proto, že její zřizovatel byl příliš šetřivý. Myslel si, že bude pilu pohánět dřevěnými odřezky z výroby a pilinami, tak jak to viděl v zahraničí. Jenže "výhodně" koupil k pohonu příliš levný stroj se špatným rozvodem, který pak spotřebovával mnohem více dřeva, než se původně předpokládalo. Majitel musel dokupovat další dřevo jako palivo a cenově pak těžce bojoval s konkurenční pilou, několik kilometrů od něj.
Dalším úskalím je kotel. Většina lidí si myslí a mysleli si to i naši předkové, že největším nebezpečím pro kotel je tlak páry. Proto byly potřebné výpočty prováděny velmi pečlivě a kotle konstruovány s náležitou rezervou. Přesto se v tehdejším tisku s krutou pravidelností objevovaly zprávy o explozích parníků na Misissipi, lokomotiv, lokomobil i továrních kotlů ve městech se stovkami mrtvých. Vyšetřování příčin katastrof sice často odhalilo jasnou chybu obsluhy, když topič nedopustil včas vodu a pak to (po rozžhavení obnažených stěn kotle) snažil rychle napravit, místo toho, aby vypustil páru a nechal kotel vychládnout. Ale byly časté i případy, s nimiž si vyšetřovací komise nevěděly rady. Kupříkladu kolesový říční parník s válcovým kotlem z ničeho nic po ránu vyletěl do povětří v přístavišti, jen chvíli po zatopení, kdy ještě tlak páry zdaleka nedosáhl provozních hodnot, natož, aby se přiblížil hranici, na kterou byl kotel ve výrobě zkoušený. A nebyl to případ jediný. Postupem nehod přibývalo, zejména u straších kotlů, které už byly několik let v provozu. Někdy explodoval válcový plášť, jindy se zhroutil plamenec, který se "z neznámých důvodů" vytrhl z čela kotle nebo se dokonce protrhlo masivní kované čelo. Řady mikrotrhlin ve stěnách silných plechů a omačkané nebo nastřižené nýty v mnoha místech v nalezených troskách kotle dávaly tušit, že to není tlak páry, ale vnitřní pnutí nerovnoměrně se roztahujícího materiálu při opakovaném ohřevu a následném chladnutí, co tyhle výbuchy způsobuje a že se výbuch dlouhou dobu pozvolna chystá. Předmětem zájmů firem a jejich konstruktérů se staly pojmy jako "tepelná vodivost", "dilatace", "cyklické namáhání a mez únavy materiálu". Tvary jednoduchých kotlů od válcových či plamencových přešly do mnohem složitějších, kde se myslelo právě i na onu roztažnost, pnutí a bezpečnost.
Nemyslím, že by běžný domácí kutil dokázal všechny tyhle věci hned na poprvé správně odhadnout. A nepomůže ani extrémní zesílení stěn kotle, protože tím se pnutí v materiálu nezamezí, spíš naopak. Jak jsem uvedl v předchozím příspěvku, kutil v PA-době však může přeci jen postavit poměrně bezpečný kotel. Podmínkou je, aby měl hlavní nádobu mimo oheň (odstíněnou) a v žáru byly pouze trubky, které dilataci snadno zvládnou a aby napojení trubek na nádoby bylo rozložené tak, aby stěnu příliš nezeslabovalo (plocha pláště mezi místy napojení je kritické místo). Trubkový kotel však vyžaduje čistou a měkkou vodu. Ideálně dešťovou, v horším případě měkkou říční. V žádném případě ne studniční, jinak se trubky rychle zanesou. Nános špatně převádí teplo, takže se trubka místně rozžhaví a propálí. Obecně je vody pro parní stroj potřeba mnohem více, než paliva. Parní vlak (pokud si jízdu s ním snad ještě z mládí pamatujete), vyjel ráno s plným tendrem uhlí a plnými nádržemi vody. Než spotřeboval své uhlí, musel po cestě na nádražích nejméně 2x až 3x doplňovat zásobu vody do nádrží, nikoliv však uhlí. Z toho plyne, že při tom obrovském množství vody, co projde za den kotlem, stačí už jen malý obsah vápenatých solí, který v kotli po odpaření zůstane, aby se vytvořil nebezpečně silný nános kotelního kamene. Vždy je tedy na místě uvažovat o kondenzačním cyklu. Alespoň pro zpětné získání destilované vody, když už ne z hlediska energetického (jako hnací podtlak). Alespoň u strojů s trvalým chodem - pro pohon dynama a pod.
Tím co zde píši netvrdím, že není možné v PA-době postavit fungující a bezpečný parní stroj. Je. Ale jen omezeně, v příhodných lokalitách (např. nebeský rybník u lesa) a bude to (pro palivovou náročnost) vhodné jen pro některé energetické účely (spíš ta pila než elektrárna). A zvládne to postavit jen velmi málo lidí, protože zkušenosti někdejších kotlářů a strojníků jsou už dávno zapomenuté. Pro samozvaného domácího konstruktéra parních kotlů platí stejné pravidlo jako pro pyrotechnika - z chyby se už nepoučí (pára je horká, má sílu a žádné "příště" už není).
Většina lidí si pod pojmem "parní stroj" představuje jeho jednoduchý školní model - tedy parní stroj s plochým šoupátkem. Bohužel tento stroj je sice velmi jednoduchý, ale současně i velmi neefektivní. Je to neskutečný žrout páry i mazacího oleje. Používal se pouze tam, kde se jednalo o občasný provoz (sezónní zemědělské stroje, vrátky a navijáky a pod.). Pokud by byl používán pro trvalé stacionární pohony pracující 8 a více hodin denně po celý rok, už dnes bychom byli na planetě bez uhlí.
Pokud někdo s myšlenkou parního pohonu koketuje, musí začít od stroje, který využívá cylindrické šoupátko s pomocným kanálem http://reinhardduwer.tripod.com/sitebui ... 60h348.jpg nebo od strojů s dvojitými šoupátky či stroji ventilovými. Tyto stroje používají ve zvýšené míře expanzi a šetří párou, případně pracují s párou přehřátou a jsou úspornější na mazivo. Pokud tomuto nebude rozpadlík věnovat pozornost, překvapivě rychle ve svém okolí vytěží lesy...
To, co zde uvádím, nepíši jen tak. Tady nedaleko bývala za první republiky pila, která zkrachovala proto, že její zřizovatel byl příliš šetřivý. Myslel si, že bude pilu pohánět dřevěnými odřezky z výroby a pilinami, tak jak to viděl v zahraničí. Jenže "výhodně" koupil k pohonu příliš levný stroj se špatným rozvodem, který pak spotřebovával mnohem více dřeva, než se původně předpokládalo. Majitel musel dokupovat další dřevo jako palivo a cenově pak těžce bojoval s konkurenční pilou, několik kilometrů od něj.
Dalším úskalím je kotel. Většina lidí si myslí a mysleli si to i naši předkové, že největším nebezpečím pro kotel je tlak páry. Proto byly potřebné výpočty prováděny velmi pečlivě a kotle konstruovány s náležitou rezervou. Přesto se v tehdejším tisku s krutou pravidelností objevovaly zprávy o explozích parníků na Misissipi, lokomotiv, lokomobil i továrních kotlů ve městech se stovkami mrtvých. Vyšetřování příčin katastrof sice často odhalilo jasnou chybu obsluhy, když topič nedopustil včas vodu a pak to (po rozžhavení obnažených stěn kotle) snažil rychle napravit, místo toho, aby vypustil páru a nechal kotel vychládnout. Ale byly časté i případy, s nimiž si vyšetřovací komise nevěděly rady. Kupříkladu kolesový říční parník s válcovým kotlem z ničeho nic po ránu vyletěl do povětří v přístavišti, jen chvíli po zatopení, kdy ještě tlak páry zdaleka nedosáhl provozních hodnot, natož, aby se přiblížil hranici, na kterou byl kotel ve výrobě zkoušený. A nebyl to případ jediný. Postupem nehod přibývalo, zejména u straších kotlů, které už byly několik let v provozu. Někdy explodoval válcový plášť, jindy se zhroutil plamenec, který se "z neznámých důvodů" vytrhl z čela kotle nebo se dokonce protrhlo masivní kované čelo. Řady mikrotrhlin ve stěnách silných plechů a omačkané nebo nastřižené nýty v mnoha místech v nalezených troskách kotle dávaly tušit, že to není tlak páry, ale vnitřní pnutí nerovnoměrně se roztahujícího materiálu při opakovaném ohřevu a následném chladnutí, co tyhle výbuchy způsobuje a že se výbuch dlouhou dobu pozvolna chystá. Předmětem zájmů firem a jejich konstruktérů se staly pojmy jako "tepelná vodivost", "dilatace", "cyklické namáhání a mez únavy materiálu". Tvary jednoduchých kotlů od válcových či plamencových přešly do mnohem složitějších, kde se myslelo právě i na onu roztažnost, pnutí a bezpečnost.
Nemyslím, že by běžný domácí kutil dokázal všechny tyhle věci hned na poprvé správně odhadnout. A nepomůže ani extrémní zesílení stěn kotle, protože tím se pnutí v materiálu nezamezí, spíš naopak. Jak jsem uvedl v předchozím příspěvku, kutil v PA-době však může přeci jen postavit poměrně bezpečný kotel. Podmínkou je, aby měl hlavní nádobu mimo oheň (odstíněnou) a v žáru byly pouze trubky, které dilataci snadno zvládnou a aby napojení trubek na nádoby bylo rozložené tak, aby stěnu příliš nezeslabovalo (plocha pláště mezi místy napojení je kritické místo). Trubkový kotel však vyžaduje čistou a měkkou vodu. Ideálně dešťovou, v horším případě měkkou říční. V žádném případě ne studniční, jinak se trubky rychle zanesou. Nános špatně převádí teplo, takže se trubka místně rozžhaví a propálí. Obecně je vody pro parní stroj potřeba mnohem více, než paliva. Parní vlak (pokud si jízdu s ním snad ještě z mládí pamatujete), vyjel ráno s plným tendrem uhlí a plnými nádržemi vody. Než spotřeboval své uhlí, musel po cestě na nádražích nejméně 2x až 3x doplňovat zásobu vody do nádrží, nikoliv však uhlí. Z toho plyne, že při tom obrovském množství vody, co projde za den kotlem, stačí už jen malý obsah vápenatých solí, který v kotli po odpaření zůstane, aby se vytvořil nebezpečně silný nános kotelního kamene. Vždy je tedy na místě uvažovat o kondenzačním cyklu. Alespoň pro zpětné získání destilované vody, když už ne z hlediska energetického (jako hnací podtlak). Alespoň u strojů s trvalým chodem - pro pohon dynama a pod.
Tím co zde píši netvrdím, že není možné v PA-době postavit fungující a bezpečný parní stroj. Je. Ale jen omezeně, v příhodných lokalitách (např. nebeský rybník u lesa) a bude to (pro palivovou náročnost) vhodné jen pro některé energetické účely (spíš ta pila než elektrárna). A zvládne to postavit jen velmi málo lidí, protože zkušenosti někdejších kotlářů a strojníků jsou už dávno zapomenuté. Pro samozvaného domácího konstruktéra parních kotlů platí stejné pravidlo jako pro pyrotechnika - z chyby se už nepoučí (pára je horká, má sílu a žádné "příště" už není).
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Plný souhlas s Josefem.
Schůdnější, a neskonale bezpečnější cestou, než konstruovat parní stroj s vícenásobnou expansí a k tomu ještě nějaký ten snad blbuvzdorný vodotrubný kotel s přehřátou párou na výstupu, je imho adaptovat už hotový spalovací motor na náhradní palivo (dřevoplyn atd).
Parní stroje se dnes vyskytují nanejvýš v technickém museu. Provozuschopné kotle k nim už vůbec ne
Naproti tomu vraků, polovraků i kompletních spalovacích motorů se ještě mnoho a mnoho desítek let po případné katastrofě bude všude možně válet nepřeberné množství.
Volba je jasná
Vždy je neskonale jednodušší adaptovat věc už hotovou, než pod tlakem bezprostřední nouze a v primitivních podmínkách tvořit od základu něco, o čem mám i v nejlepším případě pouze mlhavé vědomosti a nulové praktické znalosti.
Schůdnější, a neskonale bezpečnější cestou, než konstruovat parní stroj s vícenásobnou expansí a k tomu ještě nějaký ten snad blbuvzdorný vodotrubný kotel s přehřátou párou na výstupu, je imho adaptovat už hotový spalovací motor na náhradní palivo (dřevoplyn atd).
Parní stroje se dnes vyskytují nanejvýš v technickém museu. Provozuschopné kotle k nim už vůbec ne
Naproti tomu vraků, polovraků i kompletních spalovacích motorů se ještě mnoho a mnoho desítek let po případné katastrofě bude všude možně válet nepřeberné množství.
Volba je jasná
Vždy je neskonale jednodušší adaptovat věc už hotovou, než pod tlakem bezprostřední nouze a v primitivních podmínkách tvořit od základu něco, o čem mám i v nejlepším případě pouze mlhavé vědomosti a nulové praktické znalosti.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
A zase proč stavět parní stroj .
Když už bude ten nebeský rybník a tedy i potok ,
tak radši mlýnský kolo
To by i hodně dlouho po kníku zvládl asi postavit i jen trochu zručný přeživší s pilou a sekerou.
Víc mi je sympatický termočlánek probíraný zde
http://www.rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=45&t=205
pokračovat budu pro přehlednost tamtéž
Když už bude ten nebeský rybník a tedy i potok ,
tak radši mlýnský kolo
To by i hodně dlouho po kníku zvládl asi postavit i jen trochu zručný přeživší s pilou a sekerou.
Víc mi je sympatický termočlánek probíraný zde
http://www.rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=45&t=205
pokračovat budu pro přehlednost tamtéž
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
nebyl by pro domácí výrobu elektřiny vhodný stirlingův motor + alternátor z auta? Jsem čistě teoretik, ale topit budeme asi všichni a nejdostupnější bude dřevo ne?
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
2 Hohepa:
Aby nedošlo k nedorozumění - nebeský rybník je rybník, který neleží na potoce. Je napájený pouze deštěm a jarním táním (vodou přímo z nebe). Tyto zdroje většinou zvládnou doplňovat jen jeho přirozený odpar, případně za větších dešťů rybník jen lehce přeteče do nějaké strouhy, kde se to povětšinou stihne vsáknout. Umístit na takový rybník vodní kolo (a celoročně jej využívat) tedy nelze, průtok by nebyl dostatečný. Ale na rozdíl od rybníků napájených z říček a potoků mívá právě nebeský rybník velmi měkkou vodu (protože je to nashromážděná dešťovka). Vzpomeňte si na to, až budete chtít v přírodě něco snadno a rychle vyprat a budete mít nedostatek mýdla.
Aby nedošlo k nedorozumění - nebeský rybník je rybník, který neleží na potoce. Je napájený pouze deštěm a jarním táním (vodou přímo z nebe). Tyto zdroje většinou zvládnou doplňovat jen jeho přirozený odpar, případně za větších dešťů rybník jen lehce přeteče do nějaké strouhy, kde se to povětšinou stihne vsáknout. Umístit na takový rybník vodní kolo (a celoročně jej využívat) tedy nelze, průtok by nebyl dostatečný. Ale na rozdíl od rybníků napájených z říček a potoků mívá právě nebeský rybník velmi měkkou vodu (protože je to nashromážděná dešťovka). Vzpomeňte si na to, až budete chtít v přírodě něco snadno a rychle vyprat a budete mít nedostatek mýdla.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Aha, člověk se pořád učí.
Táta pochází ze Šumavy. První "elektrifikované" stavení bylo to naše.
Táta se vyučil autoelektrikářem a v padesátých letech samodomo v chalupě udělal elektrické osvětlení z autožárovek
( jestli si dobře pamatuji tak tři nebo čtyři) napájených staršími autobateriemi. Dobíjení bylo dynamem připojeným na stabylák , kterým se jednou týdně řezalo na cirkuli dříví do kamen. To stačilo aku dobíjet, jako "vedlejší produkt".
Pokud dnes použiji LED tak jsem na desetinové spotřebě. V reklamě se běžně používají LED moduly či stripy/pásky na 12 V. Mám jich pár pro jistotu nasyslených.
IMHO předpokládám , že v případě pořádného průseru (EMP aj.) ani nebude elektřina moc na co jiného použít. Přísvit v noci , aby si člověk sirkami či svíčkou nepodpálil barák a dobití nějaké té komunikační techniky.
Stolní nadupané PC s 750 W zdrojem , metrová TV, DVD, rozbruška místo pilníku, mafl místo pily, kuchyňský robot, lednice atd. holt budou neudržitelným luxusem. To by ten rybník byl fakt prázdný za týden.
Co jsem měl tím mlýnským kolem na mysli.
Kousek od chalupy je takový technický unikát. Je to vesnický mlýn, který shodou něšťastných okolností ( pro původní majitele) zůstal zachován defakto ve stavu odpovídajícímu začátku dvacátého století.
http://www.muzeum-strakonice.cz/cs/mlyn ... e/o-mlynu/
Teta znala synovce starého Haranta (prý to byl nějaký vzdálený bratranec z desátého kolena).
Ono to nebylo o tom, že by se vzdali technického pokroku (viz odkaz), oni se totálně vzdali státu a společnosti (komunisti a kolektivizace zemědělství), která jim vyvlastnila veškeré pole a i když přesto odmítli vstoupit do JZD, tak je i zavřeli jako nesvéprávné do blázince. Když je pustili měli mlýn a stavení totálně vyrabovaný. Odmítli z hrdosti i pobírat ten minimální důchod co jim ksč přidělila, jejich synovec jim ho podsouval se záminkou, že prodal pod rukou některé jejich domácí produkty. Byli skuteční minimalisté.
Nicméně doporučuji navštívit. Mlýn je díky tomu pro rozpadlíka (co jen neleští sa58) studnice ověřených technických řešení a informací prověřených staletími, které jsou díky Harantovic rodinné tragédii zachované do dnešních dob.
Mlýn byl v provozu až do roku 1982.
P.S.: Možná je to trochu OT , ale je to řešení jak na "elektrocentrálu". Nemyslím tím kupovat mlýn , ale vědět jak to řešili naši předci (s úspěchem) a nevymýšlet již vymyšlené. Jednou vidět je lepší než stokrát přečíst. IMHO tisíckrát googlit.
Táta pochází ze Šumavy. První "elektrifikované" stavení bylo to naše.
Táta se vyučil autoelektrikářem a v padesátých letech samodomo v chalupě udělal elektrické osvětlení z autožárovek
( jestli si dobře pamatuji tak tři nebo čtyři) napájených staršími autobateriemi. Dobíjení bylo dynamem připojeným na stabylák , kterým se jednou týdně řezalo na cirkuli dříví do kamen. To stačilo aku dobíjet, jako "vedlejší produkt".
Pokud dnes použiji LED tak jsem na desetinové spotřebě. V reklamě se běžně používají LED moduly či stripy/pásky na 12 V. Mám jich pár pro jistotu nasyslených.
IMHO předpokládám , že v případě pořádného průseru (EMP aj.) ani nebude elektřina moc na co jiného použít. Přísvit v noci , aby si člověk sirkami či svíčkou nepodpálil barák a dobití nějaké té komunikační techniky.
Stolní nadupané PC s 750 W zdrojem , metrová TV, DVD, rozbruška místo pilníku, mafl místo pily, kuchyňský robot, lednice atd. holt budou neudržitelným luxusem. To by ten rybník byl fakt prázdný za týden.
Co jsem měl tím mlýnským kolem na mysli.
Kousek od chalupy je takový technický unikát. Je to vesnický mlýn, který shodou něšťastných okolností ( pro původní majitele) zůstal zachován defakto ve stavu odpovídajícímu začátku dvacátého století.
http://www.muzeum-strakonice.cz/cs/mlyn ... e/o-mlynu/
Teta znala synovce starého Haranta (prý to byl nějaký vzdálený bratranec z desátého kolena).
Ono to nebylo o tom, že by se vzdali technického pokroku (viz odkaz), oni se totálně vzdali státu a společnosti (komunisti a kolektivizace zemědělství), která jim vyvlastnila veškeré pole a i když přesto odmítli vstoupit do JZD, tak je i zavřeli jako nesvéprávné do blázince. Když je pustili měli mlýn a stavení totálně vyrabovaný. Odmítli z hrdosti i pobírat ten minimální důchod co jim ksč přidělila, jejich synovec jim ho podsouval se záminkou, že prodal pod rukou některé jejich domácí produkty. Byli skuteční minimalisté.
Nicméně doporučuji navštívit. Mlýn je díky tomu pro rozpadlíka (co jen neleští sa58) studnice ověřených technických řešení a informací prověřených staletími, které jsou díky Harantovic rodinné tragédii zachované do dnešních dob.
Mlýn byl v provozu až do roku 1982.
P.S.: Možná je to trochu OT , ale je to řešení jak na "elektrocentrálu". Nemyslím tím kupovat mlýn , ale vědět jak to řešili naši předci (s úspěchem) a nevymýšlet již vymyšlené. Jednou vidět je lepší než stokrát přečíst. IMHO tisíckrát googlit.
Re: Domaci elektrarny a elektrocentraly.
Já mám takový pocit, že se ten mlýn objevil i v pohádce "Tři bratři"

