*....Pak šla stlát postel, neobyčejně pečlivě uváděla všechno do pořádku a vrátivši se ke Švejkovi do kuchyně se zaslzeným zrakem poznamenala:
„Ty dvě štěňata, milostpane , co jsme měly na dvoře, chcíply. A ten
bernardýn, ten nám utek, když tady dělali domovní prohlídku.“
„A prokristapána,“ vykřikl Švejk, „ten se může dostat do pěkný bryndy , toho teď jistě bude hledat policie.“
„On kousl jednoho pana policejního komisaře, když ho při prohlídce vytáhl zpod postele,“ pokračovala paní
Müllerová, „napřed totiž jeden z těch pánů řek , že tam někdo je pod postelí, tak vyzvali toho psa jménem zákona, aby vylezl ven, a když nechtěl, tak ho vytáhli. A on je chtěl spolknout, pak vyrazil ze dveří a víc se nevrátil. Se mnou také dělali výslech, kdo k nám chodí, jestli nedostáváme nějaké peníze z ciziny, a potom dělali narážky, že jsem hloupá, když jsem jim řekla, že peníze z ciziny chodějí jen zřídka, posledně od toho pana řídícího z Brna ta záloha šedesát korun na angorskou kočku, kterou jste inseroval v Národní politice a
místo toho jste mu poslal v bedničce od datlí to slepé štěňátko foxteriéra.
Potom se mnou mluvili velice vlídně a odporučili mně sem toho portýra z noční kavárny, abych se sama v bytě nebála, toho samýho, kerýho vyhodili...“
„Já už mám s těmi úřady smůlu, paní Müllerová, teď uvidíte, kolik jich sem přijde kupovat psy,“ povzdechl Švejk.
Nevím, jestli ti pánové, kteří po převratu prohlíželi policejní archiv, rozšifrovali položky tajného fondu státní policie, kde stálo:
B...40 K, F...50 K, L...80 K atd., ale rozhodně se mýlili, že B, F, L jsou začáteční písmena nějakých pánů, kteří za 40, 50, 80 atd. korun prodávali český národ černožlutému orlu.
„B“ znamená: bernardýn,
„F“ - foxteriér
a „L“ značí leonbergera .
Tyto všechny psy přivedl Bretschneider od Švejka na policejní ředitelství. Byly to ohyzdné obludy, které neměly toho nejmenšího společného s nějakou
čistokrevnou rasou, za kterou je Švejk Bretschneiderovi vydával.
Bernardýn byla směs z nečistokrevného pudla a nějakého pouličního čokla , foxteriér měl uši jezevčíka a velikost řeznického psa se zakroucenýma nohama, jako by prodělal andělskou nemoc .
Leonberger připomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinče , měl useknutý ohon, výšku jezevčíka a zadek holý jako proslulí psíci, naháčkové američtí.
Pak tam šel koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou potvorou, připomínající hyenu skvrnitou , s hřívou skotského ovčáka , a v položkách tajného fondu přibyla nová: D...90 K.
Ta potvora hrála roli dogy ...
Ale ani Kalousovi se nepodařilo vyzvědět něco od Švejka. Dařilo se mu tak jako Bretschneiderovi .
I nejobratnější politické rozhovory Švejk převedl na léčení psinky u štěňat a nejbystřejší záludné léčky končily tím, že si Bretschneider odváděl s sebou od Švejka opět novou nemyslitelně kříženou obludu.
A to byl konec slavného detektiva Bretschneidera . Když měl již v bytě sedm takových ohav, uzavřel se s nimi v zadním pokoji a nedal jim tak dlouho nic jíst, dokud ho nesežraly.
Byl tak čestný, že ušetřil eráru za pohřeb.
V jeho služebním spisku na policejním ředitelství byla zanesena do rubriky „Postup ve službě“ tato slova plná tragiky:
„Sežrán vlastními psy.“
Taky je hezká jeho povídka Můj obchod se psy.

